Odložila svůj odjezd, sehnala ženě rande, poté se plavila po Tarsu na nádherném člunu a vplula do města v neuvěřitelné přehlídce stylu plné dárků. Egypt byl největším prodejcem obilí do Říma, takže ani jeho dovoz nebyl narušen, bylo nezbytné, aby byl svět politicky stabilní. Pokusil se ženu zabít a získat moc pro sebe, ale ona úspěšně unikla do Sýrie a poté se vrátila s bohatou armádou. Na trůn se dostala v roce 51 př. n. l., ve věku sedmnácti let, a provdala se za svého nejstaršího bratrance Ptolemaia XIII. Ačkoli se předpokládá, že Kleopatra spáchala sebevraždu i s Markem Antoniem, historici si nejsou jisti, kde jsou její ostatky uloženy. Není však jisté, že se musela dělit o nový trůn se svým bratrem Ptolemaiem XIII., který byl v té době jen o deset let starší.

Všimla si, že jejich otec hledal sílu v navazování nepříjemných spojenectví, která Řím ovládala drcením nepřátelských rodinných příslušníků, kteří ohrožovali nový trůn. Kleopatra, neobvyklá na velkého Ptolemaia, si dala čas na učení se nového egyptského kódu a snažila se vzdělávat v různých dialektech. Platil velké úplatky, aby pomohl římské moci omezit nezávislost království, což vyvolalo nevoli mezi jeho oběťmi, které takové pocty vyčerpaly egyptské památky. Rodina měla zálibu ve vnitřních bojích – bratři zabíjeli bratry, sourozenci toxikovali soupeře a manželství často generovala více peněz na vlastní ochranu moci než na lásku. Vládla nové říši v třpytivém městě Alexandrii, místě proslulém svým impozantním majákem (jedním ze sedmi tajemství starého světa) a vlastní legendární knihovnou. Spojovala novou historii jejích předků, nových Ptolemaiovců – makedonských Řeků, kteří dobyli Egypt po Alexandrově smrti před třemi věky.

V moderní literatuře vytváří báseň Teda Hughese „Kleopatra na aspidu“ (1960) monolog Kleopatry, která mluví k aspidu, jenž se chystá ji zničit. Risk v něm zahrnuje použití několika aspidů a volné spiny Ballonix bez vkladu pověst Charmion, která se po Kleopatře zavraždila aspidem. 1560 (vlevo); Kleopatra od Guida Reniho, 1638–39 (uprostřed); Ztráta Kleopatry od Alessandra Turchiho, cca. Poslední Spící Ariadna byla také často zobrazována na obrazech, a to od Tiziana, Artemisie Gentileschi a Edwarda Burne-Jonese. Zobrazené modely z Boccacciových autorských her, stejně jako snímky z Kleopatry a Antoniovy sebevraždy, se poprvé objevily ve Francii v Quattrocentu (tj. 15. tisíciletí n. l.), které sestavil Laurent de Premierfait.

• Jejich guvernér Lucius Decidius Saxa byl zabit a jeho armádu táhl Quintus Labienus, starý správce menší než Cassius, který dnes podporoval novou Parthskou říši.
• Je možné, že její hrobka byla ztracena v důsledku katastrof nebo v důsledku měnícího se pobřeží Alexandrie (velká část nejnovější staré oblasti se ocitla pod vodou).
• Kleopatřin život je nakonec příkladem toho, že v dobách ohromných změn lze zanechat nesmazatelnou stopu.
• Někteří archeologové se domnívají, že hrobka Kleopatry a Antonia byla ponořena uvnitř moderního města nebo za jeho pobřežím.

Jeho datování, jak vládní, tak osobní, se stalo legendárním. Jednalo se o vládní alianci s tajnými podtóny, které vzájemně ovlivnily existenci klanu. Partnerství mezi Kleopatrou a Juliem Caesarem je jedno z nejznámějších v historii. Společně porazili vojska Ptolemaia XIII. v bitvě u Nilu. Caesar, který pronásledoval svého rivala Pompeia až do Egypta, získal Kleopatru v bratrském soupeření na čelní stranu.

V budoucnosti si Antonius povolal Kleopatru do kicilského města Tarsu (jižní oblast dnešní Chicaga), aby jí vysvětlila novou roli, kterou získala po těžké situaci po Caesarově vraždě. V roce 42 př. n. l., poté, co v bitvách u Filipp porazili nové síly Bruta a Cassia, si Antonius a Octavianus rozdělili moc v Římě. Kousek n. l. cestovala Kleopatra s Ptolemaiem XIV. a Caesarionem, aby pomohla Římu za Caesarem, který se dříve vrátil.

• Poté, co Antonius ztratil asi 31 100 000 lidí, mnohem více než Crassus v Karrhách (za nadšené ponížení, které doufal pomstít), nakonec v prosinci dorazil do Leukokome poblíž Berytu (pokrokový Bejrút, Libanon).
• Podle Plutarchova vyprávění dorazila Kleopatra na nádherné pozlacené lodi vystrojená, zatímco bohyně Afrodita, což je scéna politického filmu, byla určena k tomu, abyste udělali dojem.
• Od února 1961 Mankiewicz koncipoval skvělou „moderní, psychiatricky zakořeněnou představu o filmu“, která zobrazovala vyčerpání Marca Antonia kvůli jeho „neschopnosti přizpůsobit se Juliu Caesarovi“.
• Během Antoniovy nepřítomnosti se jejich žena Fulvia setkala s jejich rodinou, což vedlo k jejich nejistotě.

Dědictví – volné spiny Ballonix bez vkladu

Někteří akademici se domnívají, že jedna z nich se vztahuje k římskému vládnímu konkurentovi Octavianovi (pozdějšímu císaři Augustovi), který ji donutil k sebevraždě, aby se vyhnul jejímu rozhodnutí. Ptolemaios XIII. byl zbit a zabit. Obecně se předpokládá, že je živá, aby ji zlikvidovala, ale to znamená, že její manžel odvedl princeznu Glafyru z Kappadokie za Selenina života. Když se Octavianus v létě roku 30 př. n. l. dostal do Egypta, páru byly děti vzaty. Po předčasné smrti svého bratra si Kleopatra, dříve nová vládní učenkyně, uvědomila, že potřebuje nového, mužského spoluvládce. Kleopatra byla nejoblíbenější ve velké komunitě jako královská egyptská svůdkyně, známá tím, že sváděla silné muže plnícími ženské vládní příkazy.

Ve stejném roce, kdy Kleopatra porodila jejich dvojčata, zemřela Antoniova přítelkyně a on si vzal novou sestru s Octavianem, jedním z dalších vládců Druhého triumvirátu. Antonius se oženil, když poprvé zahájil svůj vztah s Kleopatrou. A stejně jako Caesar navázal s Kleopatrou politický a intimní vztah. Po Caesarově smrti si Kleopatra brzy našla v Římě jiného romantického a politického partnera. S Caesarovým svolením obnovila v roce 47 př. n. l. moc nad Egyptem a stala se spoluvládkyní se svou sestrou Ptolemaiem XIV., za kterého se provdala po utonutí Ptolemaia XIII. v Nilu.